Jste bývalý československý útočník a později i trenér. Získal jste řadu hokejových medailí, mezi kterými je i jedna zlatá z MS z roku 1985. Jaký je rozdíl mezi hokejem, který jste hrál Vy a který se hraje dnes?
Každý sport se vyvíjí a všechno se neustále zrychluje a zdokonaluje, třeba i výzbroj gólmanů. Hlavní rozdíl vidím v tom, že hokej je oproti 70. – 80. létům, kdy jsme hráli my, mnohem rychlejší. Dnes jsou naši hráči po celé Evropě, v Americe či Kanadě a na trénink před MS či OH mají poměrně krátký čas. Přijedou 2 – 3 dny předem, kdy nacvičují všechny přesilovky, nácvik obranných a útočných technik… Vše tak dělají na poslední chvíli. Dříve to mělo tu výhodu, že příprava byla preciznější. Trenéři národního mužstva měli celý rok všechny hráče, kteří byli v širším kádru, pod kontrolou. Měli jsme hodně soustředění, hodně se trénovalo a „nároďák“ tak byl mnohem více sehraný a připravený. Neměli jsme ale možnost zahrát si v NHL, jako hráči teď. Jedna věc se ale nemění. Stále platí, že vyhrávají ti nejlepší.
Myslíte, že sláva devadesátek se bude opakovat? V té době to byla zlatá éra našeho hokeje.
Já bych si to moc přál, ale bohužel takovou generaci, jakou jsme měli v těch letech, v současné chvíli nemáme. Chybí nám dobří a silní hráči. Konec 90. let je zatím naší nejlepší hokejovou érou. Byli jsme nejen olympijští vítězové, ale také 3x mistři světa. To naše historie doposud nepamatovala. Většinou jsme končili za „rusákama“ a když jsme v osmdesátém prvním roce byli třetí, skoro nikdo se s námi nebavil. 🙂
Proč kandidujete za VpCh?
Ostatní kandidáti jsou moji kamarádi, bojují proti věcem, které chaberáky pálí a jsou pro mě prioritou, např. okruh kolem DCH. Zároveň kladou velký důraz na sportovní vyžití. Chtějí pro Chabry něco dělat a nebojí se toho. Jmenoval bych třeba Honzu Vokurku, který je obětavý ve všech směrech nebo Martina Knížka, který pro fotbal a pro sport udělal opravdu mnoho.
Proč je pro Vás důležitý sport?
Sport spojuje lidi. Na sportovištích se potkávají různí lidé, s různými názory, seznamují se, mluví o všem možném a nemožném. Zvlášť v dnešní době to považuji za hrozně důležité. V Dolních Chabrech přijde třeba 400 – 500 lidí na fotbal. To je úplná fantazie! Kde v tuto chvíli potkáte tolik lidí, které spojuje stejná věc a díky ní najdou společnou řeč?
Málokteré místo se může pyšnit takovou spoustou sportovních osobností jako DCH… Čím to podle Vás je?
Na to, že jsme na vesnici, jak já říkám, tak máme relativně dobré sportovní zázemí. Můžeme být pyšní na náš fotbalový tým a zázemí, které na fotbalovém hřišti vzniklo díky Martinovi Knížkovi, Mílovi Hofmanovi nebo Jirkovi Hronkovi, kteří pro fotbal pomalu dýchají. V nových tělocvičnách, kam chodím i já, je zase skvělé zázemí pro volejbal. Je tu ale mnohem více sportovců, kteří by zasloužili pozornost. Koneckonců z Chaber vzešli takoví fotbaloví velikáni jako Patrik Berger, Vladimír Šmicer, Ladislav Vízek nebo aktuálně top hráč 1. fotbalové ligy Petr Hronek. Z hokeje pak třeba Jan Marek. V minulosti tu měli sídlo moderní pětibojaři a je škoda, že tento sport tu vymizel. Je tedy nepopiratelné, že v Chabrech je sportovní duch a každé sportoviště navíc, které vznikne, může pomoci mladým začínajícím sportovcům. Ať už se chtějí hýbat jen pro radost nebo je jejich snem titul mistra světa či olympijská medaile.
